o autorovi: František Viktor Podolay (*27.5.1905, +13.2.1958 Touha malovat se u něj projevila už během studií na měšťanské škole v Bánovcích nad Bebravou, kde jeho výtvarné vlohy podporoval profesor Hlaváč; jeho zásluhou se začal intenzívněji zajímat o malířství. Půl roku (1921) navštěvoval ateliér akademického malíře Františka Foltýna v Bánovcích nad Bebravou, kde si předsevzal stát se malířem. v roce 1930 se přihlásil na Akademii výtvarných umění v Budapešti.
V roce 1935 se stal členem Umělecké besedy slovenské, s kterou potom vystavoval pravidelně až do jejího zániku. V roce 1944, když při bombardování Bratislavy zasáhla bomba jeho ateliér, zanikla velká část jeho starší tvorby. Po osvobození se stává členem spolku S. V. U. Bohúň a po únoru 1948 členem SSVU.
Zemřel nečekaně 13. února 1958 jako 53letý, kdy dík svým tvořivým a organizačním vlastnostem mohl vytvořit ještě nejedno hodnotné dílo.
Narodil se 27. května 1905 v Slopná při Ilavě. Touha po malířství se u něj projevila již během studia na měšťanské škole v Bánovcích nad Bebravou. Otec však neměl dost prostředků, aby ho dal odborně vzdělat, proto ho dal do učení na dekorativní malířské řemeslo. Život Františka je částečně spojen i s obcí Hrušovany, kde v roce 1923 přeložili jeho otce, který zde následně působil 15 let jako učitel na základní škole. Mladý František chodíval z Hrušovian pravidelně vlakem do nitranské obchodní akademie. Už v této době si pozorně všímal zemi, která se objevuje i na jeho obrazech (Země se stromy při Nitře, Pohled na Zobor, Dům v Hrušovanech apod.) Po vyučení odešel v roce 1925 pracovat do Vídně, kde ve volném čase navštěvoval večerní kurzy kreslení a malování na Akademii výtvarných umění. Ve Vídni pobyl čtyři roky, zdokonalil se v malířství natolik, že se v roce 1930 přihlásil na Akademii výtvarných umění do Budapešti, kde byl přijat do speciálky profesora Júlia Rudnaya.
Po ukončení akademie v roce 1934 se vrátil na Slovensko a bydlel střídavě v Trenčianských Teplicích a v Nitře, kde uspořádal několik samostatných výstav a zároveň vedl určitý čas i kurz kreslení a malování pro začátečníky a pokročilé. V roce 1935 se stal členem Umělecké besedy slovenské, se kterou pak vystavoval pravidelně až do jejího zániku. Do roku 1939 pracoval jako samostatný výtvarník, věnujíce se výlučně malbě. V tomto roce ho finanční poměry donutily vstoupit do zaměstnání jako profesor kreslení na Gymnázium v ​​Michalovcích, kde působil do roku 1941, vyvíjela tu bohatou výtvarnou činnost (uspořádal několik výstav vlastních i z prací studentů).
V roce 1942 se rozhodl zanechat profesorské místo v Michalovcích a odchází do Bratislavy. Zřídil si tu dekorativní reklamní podnik propagační a užité grafiky, který vedl i po osvobození až do roku 1949.