o autorovi: Ladislav Jan Šaloun
1. srpna 1870, Praha– + 18. října 1946, Praha. Sochař a malíř období secese, naturalismu a realismu, zakladatel moderního českého sochařství. Studoval v Reynierově kreslířské škole a sochařství soukromě u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Zprvu byl ovlivněn J.V. Myslbekem, později Augustem Rodinem. Věnoval se monumentální i komorní plastice. Rád pracoval na sochařské výzdobě architektury.
Ladislav Šaloun vytvořil jedno z nejvýznamnějších a nejdéle diskutovaných sochařských děl v Praze, pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí. Na bronzovém sousoší Šaloun pracoval plných 15 let, pomník byl odhalen k 500. výročí Husova upálení.
Šaloun byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Jednoty výtvarných umělců. V letech 1906–1914 působil jako externí profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1912 byl přijat za člena České akademie věd a umění a v roce 1946 byl jmenován národním umělcem. Patřil k nejpilnějším tvůrcům své doby a jeho sochy zdobí řadu významných budov, například Obecní dům, historickou budovu Muzea města Prahy, Novou radnici na Mariánském náměstí na Starém Městě či budovu Hlavního nádraží. Je autorem řady sochařských portrétů, namátkou pomníku Jindřicha Šimona Baara na Výhledech nad Klenčím pod Čerchovem či soch T. G. Masaryka v Pečkách a v Jáchymově.
Blízký vztah měl Ladislav Šaloun k Hořicím, městu s kamenickou tradicí, kde v létě 1914 uspořádal svou první a prakticky jedinou soubornou výstavu. Kromě Husova pomníku uvidíte ve Smetanových sadech jeho plastiku Krakonoše.