o autorovi: Ivan Albertovič Puni (* 22. února [5. března, New Style], 1892, Kuokkala, Fin. [nyní Repino, Rusko] - † 28. prosince 1956, Paříž, Francie) Ruský malíř a grafik, který aktivně podporoval raný (předválečný) vývoj ruské avantgardy.
Syn violoncellisty a vnuk slavného skladatele Tsezara Puniho (1802–70, původně Cesare Pugni z Itálie) byl doma vystaven hudbě a umění, ale na naléhání svého otce nastoupil na vojenskou akademii. Vyhnul se však vojenské kariéře a bral soukromé hodiny kreslení u Ilji Repina v Petrohradě a v roce 1909 již pracoval ve svém vlastním ateliéru. Po krátkém studiu na Académie Julian v Paříži se vrátil do Petrohradu a oženil se s umělkyní Ksenijou Boguslavskou. V té době se setkal s předními avantgardními umělci – Davidem Burljukem, Vladimirem Majakovským, Kazimirem Malevičem, Michailem Larionovem a Velimirem Chlebnikovem – a jeho byt se stal centrem současného umění v Petrohradě. V tomto období se do popředí dostaly Puniho organizační schopnosti. Spolu se svou ženou vydal futuristickou antologii Rykajuščy Parnas (1914; "Řvoucí Parnas") a v roce 1915 zorganizoval slavnou první futuristickou výstavu "Tramway V". Tato výstava byla panoramatem kubofuturismu, v jehož čele stáli Malevič a Vladimir Tatlin. Výstava byla buržoazním tiskem přijata s nepřátelstvím a vedla k úspěchu ve skandálu. Inspirován touto odezvou zorganizoval Puni výstavu "0.10", kterou nazval poslední futuristickou výstavou. I ona se ukázala být mezníkem v dějinách avantgardního hnutí, protože v ní Malevič poprvé vystavil suprematistická díla. Ve své vlastní malbě byl Puni také přitahován tvorbou čistých forem a experimentováním v mnoha stylech: maloval suprematistické kompozice a kubistická zátiší, do nichž integroval písmena, slova a dokonce i krátké texty. Komponoval "malířské reliéfy" v Tatlinově stylu a podle dadaistických principů je integroval s ready-made.
První světová válka a ruská revoluce v roce 1917 přerušily rozvoj avantgardy v Rusku, ale již v roce 1918 se Puniová aktivně podílela na kulturním rozvoji nového Ruska. Vyučoval v Petrohradských státních ateliérech svobodného umění a krátce na pozvání Marca Chagalla na Lidové umělecké škole ve Vitebsku (nyní Vitsyebsk, Bela). Koncem roku 1919 se však Puni a jeho žena vydali pěšky přes zamrzlý Finský záliv na finské území a v roce 1920 emigrovali do Německa. V roce 1922 vydal v Berlíně knihu Moderní umění, v níž kritizoval Malevičův suprematismus.
Literatura
Herman Berninger: Pougny. Jean Pougny (Iwan Puni) 1892–1956. Catalogue de l'Œuvre. Svazek 1: Les Années d'avant-garde, Russie — Berlín, 1910—1923. E. Wasmuth Verlag, Tübingen 1972, ISBN 3-8030-3000-5
Herman Berninger: Pougny. Jean Pougny (Iwan Puni) 1892—1956. Catalogue de l' oeuvre. Svazek 2: Paříž-Azurové pobřeží, 1924—1956, Peintures. E. Wasmuth Verlag, Tübingen, 1992, ISBN 3-8030-3045-5.
Iwan Puni. 1892—1956. Katalog zur Ausstellung des Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris und der Berlinischen Galerie. Medvěd. v. Jean-Louis Andral, Jean-Claude Marcadé a Marie-Anne Chambost. Hatje, Stuttgart, 1993, ISBN 3-927873-32-2.
Magdalena Nieslony: Bedingtheit der Malerei. Ivan Puni und die moderne Bildkritik. Berlín 2016, ISBN 978-3-7861-2764-2
Herman Berninger, 0,10 Iwan Puni. Werke aus der sammlung Herman Berninger, Zuerich, und fotografien der Russischen Revolution aus der sammlung ruth und Peter Herzog, Basel, 2003, ISBN 3-7165-1308-3
W.E. Gröger, Galerie der Sturm, Iwan Puni, Petrohrad, Gemälde, Aquarelle, Zeichnungen, Berlín, únor 1921
André Salmon, Galerie Barbazanges, Œuvres de J. Pougni et Aquarelles de Xana Bougouslavska, Paříž, 18.–30. duben 1925
Galerie Jaques Bernheim, 30 Œuvres, Paříž, 16.–30. duben 1928
Galerie Jeanne Castel, Iwan Puni, Vorwort von Paul Guillaume, Paříž, červen 1933
Galerie Louis Carré, Iwan Puni, Paříž, 5. Říjen – 20. říjen 1943
Galerie de France, Iwan Puni, Vorwort zum Katalog von Charles Estienne, Paris, 3.–31. Květen 1947
Galerie Knoedler, Iwan Puni, New York, 26. März – 16. Duben, 1949
Adams Gallery, J