o autorovi: František Janoušek (6. května 1890, Jesenný[1] – 23. ledna 1943, Praha) byl český malíř.
Po absolvování měšťanky (1902-1905) studoval na Učitelském ústavu v Praze a v Jičíně. Až do počátku první světové války. Během let 1910 – 1914 působil jako učitel na venkově (Kuchelná na Semilsku a Čelákovice) a zároveň otisknul první humoristické kresby v Dobré kopě.
V roce 1919 se přihlásil ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze a byl přijat do speciální školy Vojtěcha Hynaise, se kterým se později sblížil i osobně. Byl tehdy o deset let starší než většina jeho spolužáků – v jiných ateliérech ve stejné době studovali malíři Bauch, Kaplický, Štyrský, Holý nebo sochaři Benda, Durasová, Makovský Lauda, Stefan, Wagner, Pešánek. V roce 1920 Janoušek obdržel za malbu školní cenu 1. stupně. Během studií se oženil s učitelkou Annou Žákovou (1921). Akademii absolvoval po třech letech a odjel na studijní cestu do Vídně a Německa. Roku 1923 byl na vlastní žádost jako voják penzionován.

V roce 1924 se manželům Janouškovým narodila dcera Alena a František Janoušek vystavoval poprvé s SVU Mánes. V té době již byl dostatečně finančně zajištěn a roku 1926 se přestěhoval s rodinou do Prahy a najal si zde ateliér. Podnikl jednoměsíční cestu do Paříže.

V roce 1929 obdržel cenu fondu Jana Štursy a v říjnu navštívil Itálii. Během první velké roztržky v SVU Mánes (1929), následované odchodem několika členů, zůstal členem SVU, přestože mu secesionisté jako výtvarníci byli bližší. Po třech letech se většina z nich do Mánesa vrátila (zatímco jiní členové byli vypuzeni) a spolu s nimi se novými členy stali surrealisté Štyrský a Toyen.

Janoušek měl možnost seznámit se na dvou pražských výstavách roku 1931 s některými díly francouzských surrealistů (Dalí, Ernst). O rok později, na výstavě Poezie 1932, která byla prvním představením českého surrealismu, byli kromě českých malířů zastoupeni početnou kolekcí prakticky všichni významní francouzští surrealisté. Ve 30. letech Janoušek vystavoval každoročně s SVU Mánes a roku 1935 zde měl první autorskou výstavu.

Ještě před válkou se spřátelil s Václavem Bartovským a Zdeňkem Rykrem a dalšími členy skupiny 42, která se v té době formovala. Od roku 1939 až do roku 1942 spolu s Vladimírem Sychrou a Vojtěchem Tittelbachem vedl Malířskou školu Mánesa. V roce 1942 onemocněl a byl neúspěšně operován. Zemřel na zhoubný nádor 23. ledna 1943 v Praze.

V rodině měl umělecký talent Janouškův strýc Franz Kochanek, který po studiu na pražské UPŠ a v Mnichově byl cizelérem ve Vídni. Janouškův starší bratr Josef, který studoval kamenosochařství a vyučil se zinkografem, působil jako kreslíř v humoristických časopisech, ale zemřel v 25 letech na tuberkulózu. Dcera Františka Janouška Alena studovala na VŠUP u Emila Filly, jeho synovec byl malíř Jaroslav Klápště.