o autorovi: Václav Mánes (1793 – 31. ledna 1858, Praha[1]) byl český malíř, mladší bratr krajináře Antonína Mánesa a strýc malířů Josefa, Quida a Amalie Mánesových.
Život
Syn pražského mlynáře Františka Manesa vyrostl na Novém Městě pražském ve stínu svého staršího a průbojnějšího bratra Antonína. S ním a později s jeho rodinou sdílel tento introvertní osamělý malíř společné bydliště. Po třech letech studia na novoměstském gymnasiu u piaristů v Panské ulici byl roku 1808 přijat ke studiu kresby a malby na pražskou kreslířskou Akademii, kde studoval v letech 1808–1824 pod vedením jejího ředitele Josefa Berglera[2]
Jeho studentské práce byly ceněny. V letech 1829 - 1832 získal díky mecenášům Klárovo stipendium do Říma, kde se stýkal s členy kolonie nazarénů a studoval malbu starých mistrů. Na rozdíl od svého bratra se věnoval figurální malbě, především náboženské tematice, která měla veřejný ohlas. Vyučoval na pražské Akademii a díky stykům s Františkem Thunem se v letech 1835-1836 a 1840 Václav Mánes stal prozatímním ředitelem Akademie.