o autorovi: Manufaktura v Březové (německy Pirkenhammer či Pirken-Hammer) u Karlových Varů byla založena durynským obchodníkem Friedrichem Höckem roku 1803 a řadí se tak mezi nejstarší české porcelánky. Privilegia k výrobě porcelánu se stejně jako další české porcelánky dočkává až s výrazným odstupem, v tomto případě v roce 1822, kdy už porcelánku vlastní Johann Martin Fischer a Christian Reichenbach. Roku 1829 se Březová může pyšnit, že je první továrnou v Česku, která získává povolení ke zdobení vlastním měditiskem.

Ve 20. a 30. letech 19. století se porcelánka v Březové těší velkému vzestupu, popularitu si získává například díky spolupráci s úspěšnými malíři. Po smrti Martina Fischera se do vedení podniku zapojuje jeho syn Christian Gottlieb, ten se v roce 1846 stává jediným majitelem, když Christian Reichenbach odchází do penze. O sedm let později však přenechává porcelánku svému zeťovi Ludvíku von Miegovi.

V roce 1912 porcelánka uzavírá svůj zřejmě nejslavnější obchod s britskou společností vybavující loď Titanic. Všechny lodní restaurace jsou tak vybaveny nádobím Pirkenhammer s charakteristickými kladívky ve značce, které se vyrábělo v Březové. Jak je obecně známo, loď s více než dvěma tisícovkami pasažérů na své slavné cestě do New Yorku ztroskotala po nárazu do ledovce.

Roku 1919 se porcelánka stává součástí akciové společnosti EPIAG. Po druhé světové válce dochází k jejímu znárodnění a posléze se stává součástí národního podniku První česká továrna na porcelán, poté Karlovarský porcelán. Po sametové revoluci dochází k privatizaci porcelánky společností s ručením omezeným Artporcel. O pár let později však jedna z nejvýznamnějších českých porcelánek končí. „Její zánik byl v roce 1996 způsoben ne špatnou ekonomickou situací porcelánky, ale spíše hospodářskými zmatky doby,“ uvádí Marek Mahler v knize Oceňování starožitného porcelánu. Továrna v Březové tak zůstává prázdná, chátrající budovu má nahradit nová vilová čtvrť.