o autorovi: Anna Zemánková (23. srpna 1908, Olomouc – 15. ledna 1986, Mníšek pod Brdy) je jednou z nejvýznamnějších světových tvůrkyň art brut.Svou vysokou výtvarnou kulturou, různorodostí tvorby i zřetelnou vnitřní vizí[2] se však původní definici art brut vymyká a figuruje v této kategorii jako solitér. Její díla byla vystavena mj. na Bienále v Benátkách, New Yorku, Paříži, na samostatných výstavách v Lausanne a v Praze. Je zastoupena v nejvýznamnějších světových sbírkách art brut.
Svou tvorbou, zastoupenou mimo jiné v muzeu Collection de l’Art Brut ve švýcarském Lausanne, které jí letos uspořádalo samostatnou výstavu, úspěšnou na mezinárodních aukcích a oceňovanou v Evropě, Americe nebo v Japonsku, upoutala pozornost už za svého života, kdy tato žena v domácnosti pořádala ve svém bytě v pražských Dejvicích vernisáže. Její první velká samostatná expozice se konala v Olomouci v roce 1999, ovšem zásadně bylo její dílo představeno až v roce 2013 na benátském bienále.
Anna Zemánková se narodila v Hodolanech u Olomouce v rodině holiče Antonína Veselého a jeho ženy Adolfiny jako jedno ze čtyř dětí. Vyučila se dentistkou a po tříleté praxi si otevřela vlastní ordinaci v Olomouci. Z výdělku byla schopna financovat stavbu vlastního rodinného domku. Ve volném čase se zabývala krajinomalbou.
V roce 1960 její synové objevili matčiny rané malby a přesvědčili ji, aby se vrátila k výtvarné tvorbě. Tato "auto-arteterapie" jí pomohla najít nový smysl života a brzy se pro ni stala nutkavou vášní.
Do bytu Zemánkových v Dejvicích chodili obdivovat její kresby přátelé jejích dětí, k nimž patřili např. fotografové Jan Reich a Jaroslav Krejčí nebo student FAMU Vlastimil Venclík. Již roku 1964 představila svou tvorbu v prvním ze "Dnů otevřených dveří". O Anně se dozvěděla i Olga Havlová a za pozoruhodnou kreslířkou dovedla historika umění Jiřího Vykoukala. Ten jí ve foyer Divadla Na zábradlí roku 1966 uspořádal její první výstavu [6]l. Arsén Pohribný v témže roce zařadil její obrazy do putovní výstavy naivního umění. Roku 1968 ji vybral také na výstavu v Domě umění v Brně a v roce 1971 na mezinárodní přehlídku naivního umění v italském Pratu. Roku 1969 se stala jednou ze dvou postav dokumentárního filmu Muž a žena režiséra Vlastimila Venclíka.

V roce 1979 byla Anna Zemánková zastoupena na výstavě Outsiders v Hayward Gallery v Londýně, která stála na počátku její mezinárodní proslulosti. V osmdesátých letech se zhoršovalo její onemocnění diabetem a postupně musela podstoupit amputaci obou nohou. Po rekonvalescenci žila od roku 1983 v domě pro seniory v Mníšku pod Brdy. Výtvarné tvorbě se věnovala až do své smrti roku 1986.

Po smrti Anny Zemánkové nadále strmě stoupal zájem o její dílo. Cavin-Morris Gallery v New Yorku uspořádala od roku 1993 kolem 40 výstav z jejích děl a newyorské New Museum ji roku 2011 uvedlo na výstavě Ostalgia. V roce 2013 byla zařazena do mezinárodní expozice 55. benátského Bienále. V Čechách měla retrospektivní výstavy v GVU v Chebu, Moravské galerii v Brně, Museu umění Olomouc (1998), Galerii hlavního města Prahy (1998). Její kresby byly vystavovány v rámci mezinárodního trienále INSITA (Slovenská národná galéria v Bratislavě) a jsou ve stálé expozici Collection de l´Art Brut v Lausanne a v expozici naivního umění Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích.