o autorovi: Miloš Ševčík* 27. 6. 1939, Klatovy (Klatovy), Česká republika (Czech Republic)
† 11. 12. 2007, Praha, Česká republika (Czech Republic) grafik, malíř
V letech 1958–1964 vystudoval Vysokou škola uměleckoprůmyslovou v Praze. V šedesátých letech se profiloval jako grafik vytříbeného projevu, s osobitou morfologií a ikonografií volně pracující s bajkářskou tradicí zvířat, jež zrcadlí svět člověka, jejíž imaginativní potenciál citlivě a originálně zpracoval (skvělým příkladem této tvorby je suchá jehla Myší Athéna datovaná rokem 1964 ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni). Vytvořil grafické cykly podle Gogolových povídek či na motivy Janáčkovy Lišky Bystroušky. Ve druhé polovině šedesátých let získal významná ocenění za grafickou tvorbu.
S nástupem normalizace se Ševčíkova tvorba stala nežádoucí, s oficiálním zdůvodněním ze strany někdejšího Fondu výtvarných umělců, že „nemá dnešku co říci“. Miloš Ševčík byl z veřejného výtvarného života vymazán a živil se jako propagační grafik. Do českého výtvarného světa se vrací až na počátku 90. let, a to jak grafickou tvorbou, tak i pozoruhodnými malbami středních i velkých formátů. Charakterizuje je osobité biomorfní tvarosloví na rozhraní mikrosvěta a makrosvěta, jež zcela dematerializuje jemné, mlhavě pastelové světlo prostupující plochu obrazu a jakoby rozmývající jeho tvary. Příroda je smyslovým impulsem abstrahovaných meditativních vizí, zcela náležejících světu ticha, v němž dochází k tušeným, pomalým a plynulým proměnám, které naznačují přítomnost oživujícího principu. Také hebce jemný povrch malby připomíná jemnou živou tkáň, sugerující jakousi zduchovněnou látku světa.
Miloš Ševčík byl členem SČUG Hollar a Umělecké besedy. Za své dílo získal řadu ocenění, mezi jinými první cenu na jihlavském Bienále grafiky a třetí cenu na Pražském salonu. Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, v Památníku národního písemnictví v Praze, ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, v Národní galerii v Rio de Janeiro a v mnoha dalších významných institucích.

Ševčíkova vizuálnost je inspirována přírodou a jejími událostmi a procesy, které autor chápe jako tajemné promluvy, jako ne vždy rozpoznatelná znamení síly stvoření. Základním tématem je početí, zrod, vznikání, počátek, ale také naprostá nezajištěnost existence, obtížnost být v ní skutečně přítomen. Proto Ševčíkova díla nikdy nepředkládají tvrzení, konečná zjištění, nepromlouvají o definitivním, ukončeném, ale mluví o příslibu, o rozevírající se možnosti a o křehkosti. O stále živoucím. Autor vnímá, že stvoření, příroda a přirozenost se nám jen těžko sdělují.

Miloš Ševčík střídmě nakládá s výtvarnými prostředky, čarou a barvou, v obraze volí jasnou barvu světla, díky níž vznikají tvary a abstraktní motivy jeho obrazů.