o autorovi: malíř,grafik a ilustrátor
*21.října 1902 v Dobříči u Kralovic na Plzeňsku, + 28.prosince 1969 v Praze. Studoval na keramické škole v Bechyni(1919), na pražské UMPRUM (1919-27) u prof.Maška
a F.Kysely, potom na AVU u profesorů Maxe Švabinského a T.F.Šimona (1927-29). Karlovým spolužákem na studiích byl např Cyril Bouda. Po ukončení studií byl Karel krátce na stipendijním pobytu v Paříži. Jako grafik se zabýval zvláště technikou dřevorytu s uplatněním ve volných listech. V jeho olejomalbě převažovaly krajinné motivy a kytice. Václav Karel celý život těžce snášel fyzický handicap po úraze v dětství, nerad se ukazoval na veřejnosti a tak se jí stranil. Vůbec prvně vystavoval v roce 1932 se Združením západočeských výtvarníků v Plzni. Samostatně vystavoval oleje, grafiky a kresby poprvé v roce 1933 v Hradci Králové. V letech 1933-35 vystavoval s Nezávislými v Topičově salónu. Pravidelně obesílal Zlínský salón. 0d roku 1939 byl členem Umělecké besedy a pravidelně se zúčastňoval jejích výstav, samostatně v Alšově síni UB v roce 1943. Americké bombardování Prahy v únoru 1945 umělce těžce zasáhlo. Na rohu nábřeží a Resslovy ulice (kde nyní stojí Tančící dům) byl bombou zničen dům, ve kterém Karel bydlel a kde měl i ateliér. Celé dosavadní malířovo dílo bylo zničeno, s manželkou zachránili pouze holé životy a Karel zvláště litoval nenahraditelné ztráty svých zápisníků a skicářů. Díky přátelství s fotografem Josefem Sudkem se alespoň zachovala fotodokumentace některých jeho obrazů a kreseb. Umělec byl ale přinucen začínat existenčně znovu. Proto v další své tvorbě upřednostnil ilustrační práci, nejprve pro časopisy (především dětský týdeník Mateřídouška). Ilustroval kalendáře, pohlednice, leporela, tabule pro školní výuku (např. Živá abeceda) i čítanky pro malé školáky. V padesátých a šedesátých letech vyšly s Karlovými ilustracemi české národní pohádky K.J.Erbena a B.Němcové, Máchův máj, básnické sbírky Jana Nerudy, říkadla a příhody ze světa dětí a přírody od J.V.Sládka, J.Kožíška…. Současná střední a starší generace nezná jméno KAREL, ale jako oblíbené knížky svého dětství označí právě ty s Karlovými ilustracemi. V roce 1957 v Alšově síni Umělecké besedy Karel představil své obsáhlé ilustrační dílo. Neúprosné termíny ilustračních zakázek neposkytovaly dostatek času na volnou tvorbu.
Jen přes léto se umělec vracel k olejomalbě, ale obrazy pak dlouho čekaly na své dokončení a málo jich je signováno. Na pražském salónu 1968 vzbudil pozornost jeho obraz Sysífos, zakoupený Klatovskou galerií. Proti „bratrské pomoci“ ze srpna 1968 protestoval obrazem Stromová znamení (ke dvěma kmenům - český a slovenský národ - se symboly Pražského jara přilétají z východu okupační armády- černí havrani). V šedesátých letech se zúčastňoval kolektivních presentací československého výtvarného umění v Německu, Anglii, Francii, Bulharsku, SSSR, NDR, Číně a Vietnamu. Samostatně se zúčastnil Bienále v italských Benátkách. Posmrtně byly uspořádány v Praze dvě souborné výstavy v galerii Čs.spisovatele (1971 a 1977). Později bylo české veřejnosti připomínáno dílo Václava KARLA již jen na menších výstavách v Nymburku a Třeboni a v zahraničí v Řecku, Itálii a Francii. Karlovy obrazy se objevily z galerijních depositářů také při pražských přehlídkách českého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu nebo ve výstavní síni Mánes (125 let Umělecké besedy). Ve sbírkách je mj. zastoupen v Národní galerii, Západočeské galerii, v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, ilustrace a kresby jsou také v Národním museu a Památníku národního písemnictví na Strahově i v dalších veřejných institucích (např na Ministerstvu školství a kultury, apod). a dále v soukromých sbírkách českých i zahraničních sběratelů. Z osobního a uměleckého života ještě stojí za zmínku , že mezi Karlovy přátele patřili i malíři Zrzavý, Sedláček, Bartovský, spisovatel Lad. Stehlík, skladatelé Trojan a Kl.Slavický. V Karlově ateliéru U Akademie v Praze na Letné se často zastavovali k popovídání,