o autorovi: Josef Vojtěch Hellich (17. dubna 1807 Choltice[1] – 22. ledna 1880 Praha[2]) byl český malíř a archeolog. Zaměřoval se především na církevní malby, historické scény a ilustrační kresby starožitných předmětů.
Vystudoval na pražské malířské akademii (učitelem mu byl Josef Bergler) a v Mnichově. Potom podnikl čtyřletou studijní cestu do Itálie, Švýcarska, Francie a Anglie. Roku 1840 se vrátil do Prahy, ale neměl dostatek výtvaných zakázek, aby se uživil. Na doporučení Františka Palackého se zapojil do činnosti Českého muzea. Stal se kustodem a dokumentátorem nově budované archeologické sbírky. V následujících letech sbíral historické předměty na Kouřimsku, Žatecku, Táborsku a Budějovicku. Získal pro muzeum některé vzácné nálezy (např. mosazné a zlaté ozdoby z pravěkých pohřebišť) a řadu dalších nakreslil. Muzeu přispěl i několika starožitnostmi z Francie a Itálie. Pod vedením profesora Jana Erazima Vocela pak sbírky třídil a popisoval. V roce 1845 ilustroval Vocelovu populární práci O starožitnostech českých a o potřebě chránit je před zkázou, vydanou s cílem přesvědčit obyvatelstvo o nutnosti ochrany kulturního dědictví. Jakmile Hellich získal zakázky na velké obrazy, muzeum opustil.