o autorovi: Narodil se 8. 1. 1920 v Lounech a zemřel 19. 6. 2006 tamtéž.

Výtvarník a pedagog. Během své umělecké dráhy prošel obdobím krajinomalby, lyrické abstrakce, plasticko-obrazových a reliéfních kompozic a výtvarnou reflexí kosmologických a ontologických otázek.

Narodil v rodině stejnojmenného profesora dějepisu a zeměpisu lounské reálky, kde sám v letech 1930–1938 studoval. V roku 1938 zahájil studia architektury vodního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po uzavření vysokých škol pracoval až do roku 1943 jako zemědělský dělník v Chožově. V té době vystudoval Učitelský ústav v Lounech a od roku 1943 do konce války učil na Obecné škole v Ročově. Po otevření vysokých škol začal spolu se Zdeňkem Sýkorou a Vladislavem Mirvaldem studovat výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK. Jejich profesory byli Martin Salcman, Cyril Bouda a Karel Lidický. V roce 1940 se setkal s lounským knihovníkem Jaroslavem Janíkem, který ho seznámil s moderními směry v literatuře, filozofii a vážné hudbě. Společně založili surrealistickou skupinu, která v bytech jednotlivých členů nebo v přírodě pořádala různé performance. V roce 1942 navázali z Janíkova popudu styk s Karlem Teigem. Jedním z členů skupiny byl i František Chaun. V roce 1950 se stal na Pedagogické fakultě asistentem a o tři roky později odborným asistentem. V roce 1965 se na téže škole habilitoval a byl mu udělen titul docent. Od roku 1959 byl vedoucím kabinetu výtvarné výchovy pro dálkové studium učitelů na Karlově univerzitě. Důležité bylo jeho působení instruktora malířské skupiny Kontakt v Litvínově v letech 1952–1968. V roce 1980 odešel do důchodu a věnoval se tvorbě. Studoval filozofická díla, zen, knihy týkající se hlubinné psychologie a vzniku vesmíru.
Jeho tvorba prošla během života několika fázemi. Lucie Šiklová v jeho díle rozpoznala čtyři. Podobně jako u Zdeňka Sýkory a Vladislava Mirvalda byla do začátku 60. let v ohnisku jeho zájmu krajina, především krajina Lounska. Postupně se stává hlavním krajinotvorným prvkem jeho obrazů barva, důležitou roli hrála postupná abstrakce přírodních forem. Kratší rozmezí let 1963–1965 nazval sám autor obdobím lyrické abstrakce. Poučen studiem C. G. Junga vytváří plátna, jejichž motivem jsou Améby, hlavy propojující hrdlem dva prostory, a také útvary, které lze interpretovat jako kosmické hlavy, balvany či meteority. V následujícím období, vymezeném zhruba lety 1966–1972, vznikají plasticko-obrazové a reliéfní kompozice. V té době se zařadil ke skupině Křižovatka, která na putovní výstavě nazvané Nová citlivost prezentovala díla v novokonstruktivistickém duchu. Vyvrcholením a syntézou jeho tvorby je období 1977–2000, které je celé věnované kosmologické tématice. Vznikají sugestivní obrazy, vyjadřující malířův úžas nad nezměřitelnou rozprostraněností Vesmíru, jeho existenciální pocit úzkosti nad hrozbami, které jsou kdesi v jeho hloubi skryty. A stále přítomné je hledání pratvaru, pralátky a způsobu, jak Vesmíru naslouchat.

(Katalog k výstavě Kosmos Kamila Linharta, Wikipedia)