o autorovi: Narodil se 1. 12. 1847 v Ronově nad Doubravou a zemřel 1. 5. 1891 v Praze.
Jeho matka byla Češka, rodina jeho otce pocházela z Itálie. Malovat se naučil nejdříve na Akademii výtvarných umělců v Praze, poté ve Vídni a Mnichově. V roce 1878 sloužil v armádě v Bosně a Hercegovině, což se v jeho plátnech projevilo melancholií a depresivními náměty. Na jaře 1879 odjel do Paříže, kde se inspiroval učením barbizonských a také začal malovat ve volné krajině. V Paříži se Chittussi oprostil od žánrových námětů, které byly dříve základem a hlavním obsahem jeho obrazových kompozic. S úspěchem se zúčastnil Salonu a zapojil se do pařížského uměleckého života. Zařídil si zde vlastní ateliér a s nadšením navštěvoval různá musea a výstavy, které také obesílal svými obrazy. Maloval pařížská zákoutí, ale navštívil také Barbizon, Fontainebleau, Normandii a Bretaň. V Čechách se mu bohužel nedostávalo takového uznání jako ve Francii, což bylo zdrojem jeho neustálých depresí a sebepodceňování. Po návratu z Francie se usadil ve vesničce Člunku u Jindřichova Hradce, později žil v Třeboni. Pracoval ve středních Čechách, u Labe v Pardubicích, v údolí Chrudimky nebo u jihočeských rybníků na Jindřichohradecku. Jeho obrazy polí, luk a pastvin byly plné světla a jasných barev a vyjadřovaly nálady v krajině. Chittussi tak vlastně do českého krajinářství přinesl počátky nového náhledu na krajinářství a impresionismus vůbec.
Chittussi měl velmi blízký vztah s malířkou Zdenkou Braunerovou. Celý život trpěl průduškovým katarem, který ještě zhoršovaly jeho časté výpravy za inspirací do krajiny. Ke konci života žil Chittussi téměř poustevnickým životem – s nikým se nestýkal a utápěl se v depresích z toho, že nikdo nerozuměl jemu umění. Několik týdnů před svou smrtí dokonce uspořádal svou vlastní hostinu na rozloučenou.