o autorovi: Herbert Zangs (narozen 27. března 1924 v Krefeldu; † 26. března 2003) byl německý malíř. V letech 1945–1950 studoval Zangs na Düsseldorfské umělecké akademii. Otto Pankok a Wilhelm Herberholz jsou jeho nejvýznamnější akademičtí učitelé. Spolu s Günterem Grassem, kterého potkal během studií, pracoval jako vrátný v baru Csikós ve starém městě Düsseldorfu. Grass se velmi zajímal o válečné zkušenosti Zangů [1] a zmínil se o něm v roli malíře Lankese [2] ve svém románu Plechový buben. Na akademii se Zangs setkal také s Josephem Beuysem, který stejně jako on byl ve vzdušných silách za druhé světové války a který také pocházel z oblasti Dolního Rýna. Později (v květnu 1975) Beuys jednou napsal o Zangsovi: „Poskytl celou řadu protiobrazů, které poskytovaly velkou orientaci.“V roce 1960 obdržel Zangs Cenu Vincenta van Volkmera za umění [3] a za finanční odměnu koupil dům ve francouzském Cucuronu (Provence). Strávil tam mnoho dní, mimo jiné s hercem Alexandrem Mayem a jeho rodinou.

V roce 1965 se Zangs přestěhoval do Paříže, přerušen pobytem v New Yorku a Kanadě v letech 1968–69. V letech 1969–1978 cestoval do Japonska, Indie, jižních moří, Austrálie a Afriky. Od roku 1970 byly opět svary.

V roce 1973 byl Zangs vyloučen z Francie kvůli bitvě se dvěma policisty. Vrátil se do Německa, kde žil mimo jiné v Krefeldu, Düsseldorfu-Kaiserswerthu a Xantenu. Od roku 1975 vytvořil antiknihy a byl s nimi na Documenta 6 v Kasselu v roce 1977 - část je nyní ve sbírce Nadace pruského kulturního dědictví v Berlíně. Od roku 1978 vytvořil překreslovací plakáty, bičované obrázky, počítačové obrázky, od roku 1979 puchýřové a nárazové obrázky, od roku 1982 vývoj štětců, od roku 1983 látkové obrázky, od roku 1986 snímky záhybů a otřepů, od roku 1993 obrázky pro invalidní vozíky (kvůli progresivní nemoci).

26. března 2003 Zangs zemřel, zatímco mu byly amputovány obě nohy, v pečovatelském domě v Krefeldu