o autorovi: Jiří Jilovský (15. března 1884 Královské Vinohrady – 16. února 1958 Praha) byl český malíř, grafik a scénograf. Náležel ke generaci moderny, z níž pocházela řada osobností, které zasáhly do vývoje moderního umění - z praž-ských a českých Židů jmenujme alespoň Alfreda Justitze (1879-1934), Georga Karse (1880-1945), Maxe Horba (1882-1907), Friedricha Feigla (1884-1965), Emila Pittermanna (1885-1936), Maxe Oppenheimera (1885-1954), Emmu Loewenstammovou (1879-1941) a Huga Steinera (1880-1945) nebo malíře-básníky Františka Gellnera (1881-1914) a Eugena Kahlera (1882-1911). Tato generace se naplno otevřela novému umění a často se bouřlivě rozešla s minulostí. Na rozdíl od většiny z nich se Jiří Jilovský nenechal zlákat možnostmi nového uměleckého výrazu a celý život zůstal v podstatě realistou, kultivujícím své grafické i malířské práce nápaditou stylizací a symbolismem. Již v mládí ho okouzlila poezie romantické a tajuplné Prahy, jak ji tehdy ve svých dílech šířili příslušníci seskupení „Mladá Praha“, básníci a spisovatelé Oskar Wiener, Paul Lepin, Camille Hoffmann, Gustav Meyrink nebo Rainer Maria Rilke.
Narodil se na pražském předměstí Královských Vinohradech v židovské rodině obchodníka Josefa Jilovského. Měl šest sourozenců, bratry Emila (1882)[1], Pavla (1889)[2], Františka (1894)[3] a Richarda (1897)[4], a sestry Helenu (1885) a Editu (1908).
Navštěvoval českou základní školu a po jejím absolvování byl rodinou předurčen k povolání obchodníka. V roce 1900 proti otcově vůli začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Nastoupil do ateliéru E. K. Lišky a Jakuba Schikanedera, ale své vzdělání si ještě rozšiřoval u prof. Jana Preislera a Felixe Jeneweina. V roce 1904 přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval ve speciálce Františka Thieleho. Roku 1907 studium absolvoval a poté krátce pobýval za účelem dalšího zdokonalování v Mnichově.
V roce 1908 se vrátil do Prahy zařídil si podkrovní atelier v Haštalské ulici č. 6, který užíval až do konce 30. let. V letech 1904–1909, 1912 a 1914 byl na studijních cestách v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Itálii a Francii. Od roku 1904 se Jilovský věnoval také Ex libris a v různých grafických technikách jich vytvořil na 120 kusů. Byl členem „Spolku německých výtvarných umělců v Čechách“, spolku „Hagenbund“ a „Svazu německých spisovatelů a umělců CONCORDIA“.V lednu roku 1915 se účastnil „Panama-Pacific International Exposition“ v San Franciscu a v únoru narukoval do první světové války jako dobrovolník k pěchotě a v následujícím roce se dostal na bojiště v Haliči. Zde mimo jiné kreslil portrétní studie rakouských vojáků všech typů, hodností a národností. V únoru roku 1917 měl první samostatnou výstavu v Rubešově salonu v Praze, později vystavoval v Ústí nad Labem, Brně, Linci, Vídni, v Berlíně, Vratislavi, Hamburku, Mnichově, Drážďanech a St. Louis. V září roku 1921 byl jmenován uměleckým vedoucím propagačního oddělení společnosti „La Tricolore“ v Praze.
V roce 1924 se oženil s Marií Meuselovou, která byla činná jako dámská krejčová v Praze. V manželství se jim narodili dva synové, Hanuš (1926) a Arnošt (1931). V roce 1927 uspořádala Krasoumná jednota v Rudolfinu výstavu Jilovského Ex-libris. Od roku 1928 Jilovský pracoval jako jevištní výtvarník pro Nové německé divadlo v Praze. K významnějším realizacím patřila například výprava Meyerbeerovy opery Hugenoti (1928), Mozartova Figarova svatba nebo Shakespearova divadelní hra Romeo a Julie (1929). Mezi jeho nejzdařilejší divadelní realizace patřila však scénická výprava k opeře Jaromíra Weinbergera Švanda dudák (1929). V roce 1931 obdržel za své inscenace pro Nové německé divadlo státní cenu. Ve 30. letech vytvořil Jilovský pro pražské listy také řadu karikatur hudebníků, např. A. Zemlinského, E. Schulhoffa, režiséra R. Stadlera, kritika F. Adlera a mnoho dalších.
Po nacistické okupaci českých zemí byli postupně do terezínského ghetta deportováni Jilovského sourozenci se svými rodinami a nakonec také jeho starší syn Han