o autorovi: 1941-2010
Vladimír Míčko se narodil 27. 11. 1941 v Praze. Studoval na Výtvarné škole v Praze (1955 - 1959) a posléze na AVU u prof. V. Tittelbacha, V. Rady a F. Jiroudka (1959 - 1965). V letech 1967 - 1972 působil na AVU jako asistent. V letech 1957 - 1969 absolvoval řadu studijních pobytů v Itálii, Francii a Holandsku. Od konce šedesátých let do konce devadesátých let se věnoval také restaurování nástěnných maleb. Vladimír Míčko byl synem známého historika umění, výtvarného kritika a teoretika Miroslava Míčka. Malířský talent se u něj projevil již v dětském věku a byl důsledně rozvíjen. Již ve svých středoškolských letech dospěl k pozoruhodné malířské vyspělosti a jeho díla z tohoto období se často vyrovnají vyzrálým pracím akademických malířů. Svůj mimořádný dar nadále zdokonaloval a během druhé poloviny šedesátých let postupně propracoval v osobitý malířský rukopis. Jeho práce z tohoto období ještě nesou výraznou stopu figurativního umění, ovšem již se projevuje v uvolněném expresivním pojetí skrývající osobní pocity a jinotaje. Vladimír Míčko byl také experimentátor, který chápal umělecké výboje svých současníků ve světovém kontextu a navíc na ně dokázal zcela svébytně reagovat. Polovina šedesátých let patřila k umělecky nejbohatšímu malířovu období. Z jeho dochovaných prací lze vyčíst, že prozkoumával informelní projevy, že byl fascinován "syrovým uměním" (Art Brut) a postupně se propracovával až k akční malbě a abstraktnímu expresionismu, ke kterému plně došel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let při práci na ilustracích ke knize svého otce - Testament Mistra Wu (z tohoto období například pochází tzv. bičové abstrakce, kdy namočil řemínek biče do tuše a prudkými tahy zachycoval pohyb na plochu obrazu). Vladimír Míčko šel ovšem ještě dál. Evropská umělecká tradice v něm rezonovala mnohem silněji než vlivy slavných malířů tzv. New Yorské školy a tak v průběhu sedmdesátých let 20. století dospěl ke zcela osobitému výtvarnému výrazu. Jeho, na první pohled divoké, expresivní obrazy v sobě ve skutečnosti skrývají vyvážený klid české krajiny. Vladimír Míčko ovšem do svých obrazů vložil mnohem více. Často rafinovaně zachycoval své múzy, nálady a vjemy ze sebe i svého okolí. Každý jeho obraz je silný citový otisk jeho vlastního vnímání. Díky absolutnímu ovládnutí štětce a vrozenému citu pro kompozici dokázal všechny své myšlenky zachytit zcela přesvědčivě a s jasně čitelnou výtvarnou brilancí. Výsledkem je, že každý obraz Vladimíra Míčka v sobě skrývá bohatý umělcův svět, který čeká na odhalení vnímavým divákem. Během svého života měl V. Míčko několik výstav - např. roku 1967 v Pont-Aven, v letech 1968, 1971, 1983 a 1988 v Praze - ovšem silnějšího ohlasu na své dílo se nedočkal. Další citelnou životní ranou byla smrt jeho manželky Evy roku 2005 a nedlouho poté ztráta syna Gabriela. Vladimír Míčko zemřel zúžen depresemi a nepochopením roku 2010.