o autorovi: (14. července 1792, Liberec[1] – 31. března 1862 Liberec[2]) byl český malíř. Maloval zejména portréty, obrazy s náboženskou tematikou Jakob Ginzel se nejprve vyučil truhlářem v dílně svého otce. Truhlářem a uměleckým řezbářem byl i jeho mladší bratr Franz Ginzel. V letech 1814 – 1817 studoval Jakob malbu na pražské Akademii u Josefa Berglera. Od roku 1818 působil jako malíř ve svém rodném městě a v Drážďanech. Těžištěm jeho tvorby byly portréty, zejména významných a bohatých měšťanů z Jablonce nad Nisou. Svoji malbou zdobil též vyřezávané oltáře a namaloval řadu obrazů s náboženskou tematikou, které jsou součástí interiérů severočeských kostelů (kostel svatého Vavřince, Dlouhý Most aj.). Proslavil se ale především prostřednictím růných malovaných betlémů, které vytvářel s pomocí svého bratra Franze, který vyráběl architektonické části, pohonné mechanismy a podlepoval a zpevňoval jednotlivé figury dřevem.[3] Betlémy z jejich dílny se spolu s těmi, které tvořil jeho současník, malíř a grafik Josef Führich zapsaly do dějin českého betlémářstvív oblasti Jizerských hor.
V roce 1840 si Jakob Ginzel otevřel v Praze školu malby a kresby, ale po nevelkém úspěchu školy se vrátil do Liberce, kde znovu otevřel své studio. Jeho nejvýznamnějším dílem je dioráma betlému z roku 1853. Zemřel v Liberci v roce 1862 ve věku 69 let.
Zastoupení ve sbírkách: Oblastní galerie v Liberci
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Výstavy: 1992 Jacob Ginzel (1792-1862): Obrazy a kresby (výstava obrazů a kreseb k 200. výročí narození), Oblastní galerie v Liberci