o autorovi: Csordák Ludvík (Ludevít, Lájoš) (Košice 9. 2. 1864 – Košice 28. 6. 1937)
Ľudovít (Ludvík) Csordák patří k významným představitelům slovenského malířství přelomu 19. a 20. století, je jedním z nejvýznamnějších plenéristů první třetiny 20. století. Jeho tvorba je příkladem kontinuity tradice a novátorství v dějinách novodobého výtvarného umění na Slovensku. Jeho dílo bylo doposud prezentované v širším kontextu, přičemž on sám přitahoval pozornost několika historiků umění a kurátorů na Slovensku, v Čechách, na Moravě i v Maďarsku. Csordák připravoval půdu v oblasti krajinomalby spolu s Ladislavem Medňanským. Stal se reprezentantem uměleckých snah přicházejících na Slovensko z Evropy prostřednictvím pražského kulturního prostředí a přetavil je do vlastní řeči malíře krajináře oscilujícího mezi tradicí a novátorstvím.

Csordák byl především krajinář. Jeho tvorba je ovlivněna dílem jeho učitele J. Mařáka. Jeho lesní interiéry v náladovém realismu přecházejí ve vývojové linii k otevřeným krajinám s figurální stafáží, se solitéry stromů a křížů v centru kompozic, v duchu nastupujícího trendu luminiscentního až impresionizujícího rukopisu. V celém díle tohoto významného malíře převládá silný intimní akcent.

Csordák pocházel ze 4 dětí, jeho 2 bratři však zemřeli v dětství. Jeho rodiče se potýkali s finančním nedostatkem. Základní vzdělání a reálné gymnázium absolvoval v Košicích. První hodiny kreslení získal na hodinách kreslení a malířství profesora Vojtecha Klimkoviča, nejmladšího z malířské rodiny Klimkovičů, díky nimž si Košice udržovaly několik let statut důležitého výtvarného střediska Slovenska. V r. 1882 odešel s rodiči za prací do Budapešti, ale kvůli složité situaci se rodina později přestěhovala ke vzdáleným příbuzným do Spišské Nové Vsi. V r. 1883 se Csordák vrátil do Budapešti a zapsal se do školy pro vzdělávání učitelů kreslení. Tady ale zůstal jen 6 měsíců a opět se s rodiči stěhoval za prací, tentokrát do Mnichova. V letech 1883–1889 pobýval v Mnichově, odkud odjížděl do Košic a snažil se zlepšit finanční situaci rodiny prodejem svých obrazů knihkupci Adolfu Mauerovi. O tom, že by v této době studoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově, nebo na jiné umělecké škole neexistují žádné záznamy, ale z této doby pocházejí Csordákova první profesionální díla (figurální a krajinářské kompozice v technice uhlokresby a olejomalby).

V r. 1886 se stal členem spolku českých a slovenských kulturních umělců Škréta v Mnichově. V r. 1887 v Praze docházelo k postupným změnám ve sféře kultury a společenského života. Ty se týkaly i výtvarného umění. Vznikl spolek Mánes, započala se reorganizace Akademie výtvarných umění v Praze. Z Vídně byl povolán Julius Mařák (ve Vídni žil od r. 1869) a stal se profesorem krajinářské školy a zároveň rektorem Akademie. Mařák v letech 1887–1888 transformoval školu na moderní typ výtvarného vyučování, které se díky němu změnilo na prestižní, kvalifikovaný ústav disponující větším počtem profesionálně připravených absolventů než jeho protipól Akademie výtvarných umění ve Vídni. Rozhodujícím se stal odklon od strnulého vyučování, pramenící z dogmatické kreslené lineárnosti a soustředění se na studium přírody, využívání a rozvíjení koloristických funkcí barvy – jejích autonomních hodnot v obraze. Důležitou roli v tomto procesu hrál také Mařákův souputník a kolega Maximilian Pirner, který stál v čele nově zřízené Školy žánrové malby.

V r. 1888 bydlel v rodině Csordákových v Mnichově malíř Emil Holánek. Ten informoval Csordáka o změnách na Akademii a přesvědčil ho k odchodu do Prahy a k přihlášce do speciálky Julia Mařáka. V r. 1889 Csordák složil zkoušku a byl přijat. V r. 1890–1891 začal na Akademii studovat a stal se tak jedním ze široké generace Mařákových žáků. Finančně mu vypomáhaly baronky Melczerovy, sestry Georgína a Malvína z Košic. Hlavně Malvína kupovala jeho obrazy nebo pomáhala s jejich prodejem. Vzhledem k vynikajícím výsledkům pokračoval Csordák ve studiu další tři roky. V této době dosáhl