o autorovi: Narodil se 5. 11. 1890 ve Vadíně – Okrouhlici a zemřel 12. 10. 1977 v Praze.
Malíř, grafik, ilustrátor, scénograf.
Studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, poté reálku v Kutné Hoře a měšťanskou školu v Přibyslavi a Havlíčkově Brodě. Ve studiu pokračoval na soukromé malířské škole u K. Reisnera, F. Županského a F. Ženíška ml. A u profesora Dítěte na UMPRUM v letech 1907 – 1909. Ve 20. a 30. letech podnikal cesty do Itálie, Belgie, Anglie a Francie. První etapa jeho tvorby je charakteristickým spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Byl členem SVU Mánes, kde vystavoval až do roku 1917. Nový impuls mu přineslo setkání s kritikem M. Martenem, který jej nabádal ke studiu a kresbě přírody starých mistrů. Byl inspirován italskou renesancí, studoval mistry italského quattrocenta, zejména Raffaela a Leonarda. V roce 1910 založil spolu s J. Váchalem, J. Konůpkem a F. Koblihou volné umělecké sdružení Sursum. Roku 1918 se sblížil s J. Čapkem, V. Špálou, V. Hofmanem, O. Marvánkem a R. Kremličkou a formovali skupinu Tvrdošíjní. Po I. světové válce jeho tvorba vyústila v typický lyrický a snově měkký tvar. Tvoří kresby a frontispisy k mnoha dílům českých i zahraničních autorů. Pracoval na scénických výpravách pro Národní divadlo. V druhé etapě tvorby se věnoval převážně krajinomalbě. V roce 1923 vstoupil do Umělecké besedy a účastnil se jejich členských výstav. Roku 1924 si pronajal samostatný ateliér v Paříži. Od poloviny 30. let opouštěl pastelově poetický kolorit ve prospěch sytější barvy. Za 2. Světové války se v jeho krajinách objevovala osudovost a baladičnost vedle motivu smrti i naděje. Od roku 1947 byl profesorem malby a kompozice na katedře výtvarné výchovy FF PU v Olomouci, kde působil do roku 1950.

(Výtvarné centrum Chagall)