o autorovi: František Max
Narodil se 16. 11. 1895 v Libáni a zemřel roku 1969.
Malíř krajin a vedut. Inženýr architekt.
Byl žákem profesora Preislera na akademii umění a na technice profesora Liebschera a Blažíčka. Malovat především krajiny, panoramata z Prahy a obrazy pražských uliček a zákoutí. Malovat pastozně, používal mimo štětce i špachtle. Na studijních cestách byl v Paříži, Berlíně, Itálii, Cačihradu. Působil jako architekt u firmy Ing. V. Nekvasil, později se věnoval výhradně malířství.
Talent pro výtvarné umění u něj objevil prof. Antonín Martínek během Maxova studia na reálce v Jičíně. Ve svých studiích pokračoval na AVU v Praze u prof. Jana Preislera. Současně studoval na ČVUT v Praze u prof. Adolfa Libschera a také navštěvoval hodiny prof. Oldřicha Blažíčka. Po ukončení studia nastoupil jako architekt do firmy Nekvasil v Praze, ale v době krize byl propuštěn.
Svoji první výstavu uspořádal v Praze roku 1935. Výstava byla veřejností velice dobře přijata a kladně ohodnocena kritiky. Tento nečekaný úspěch odstartoval sérii dalších úspěšných výstav a podpořil také autorovu snahu tvořit nová díla. F. Max vystavoval několikrát v Praze (např. v Mazáčkově galerii) a v mnoha dalších českých městech. Nezapomněl však ani uspořádat výstavy v Jičíně, a to celkem třikrát, a také v rodné Libáni.
Inspiraci nacházel autor především ve svých cestách do zahraničí. Několikrát navštívil Paříž, Berlín, Cařihrad, Itálii a další země. Atmosféru těchto měst a jejich zákoutí dokázal, díky citu pro architekturu a mistrnému používání výjimečné techniky pastózních nánosů barev, dokonale zachytit na svých plátnech.
Pronikl do Evropy
Především jeho olejomalby zdobí mnohé zastupitelské úřady nejen v Jičíně, ale i v zahraničí. Nalezneme je tak v Paříži, Londýně, Stockholmu, Oslu, Linci a ve Vídni. Při svých cestách se rád navracel do Jičína a Libáně.