o autorovi: Narodil se 4. 4. 1882 v Chropyni a zemřel 7. 10. 1953 v Praze.
Kubistický malíř, grafik, sochař, výtvarný teoretik, profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Od roku 1903 studoval v Praze Akademii výtvarných umění, školu však opustil po třech letech kvůli konvenčním metodám a náplní výuky a spolu s několika spolužáky se rozhodl sám hledat novou cestu. Od roku 1908 byl členem Osmy, 1909 – 11 spolku výtvarných umělců Mánes, 1911 – 14 Skupiny výtvarných umělců, redaktor Volných směrů. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začínají objevovat prvky kubismu, byl ovlivněn P. Picassem a G. Braquem, stal se celoživotním vyznavačem kubistické estetiky. První figurální kubistické obrazy (Podzim, Salome) budoval z ploch a objemů, dospěl až k fasetování tvarů. Problematiku syntetického kubismu řešil v tvorbě zátiší. Po válce působil jako velvyslanecký rada v Holandsku. Vrátil se do Československa a pracoval na Ministerstvu zahraničí, tuto práci po několika letech opustil a vrátil se opět intenzivně k malování. Byl vůdčí osobnost meziválečné generace. Ve 20. a 30. letech se zajímal o haptické a koloristické působení malby a o plasticko-lineární rytmus obrazu. Od 30. let se vrátil k figurální malbě a směřoval k velkým obrazovým kompozicím. Věnoval se rovněž tvorbě drobné plastiky symbolizující tragiku přepadení a zabíjení blížící se války (Zápasy zvířat). Od roku 1939 vytvořil cyklus velkých obrazů balad, národních písní a říkadel, v nichž navázal na alšovskou tradici a lidový ornament (Bude vojna, bude, Na trávníčku, na zeleném). Tragický výraz vystupňoval v obrazech reflektujících válečné události (Člověk a smrt, Válka). Po roce 1947 se vrátil k zátiší a vytvořil soubor krajin z Českého středohoří (Slavětín u Peruce, 1949, Hazmburk u Stradonic, 1950; Od Brníkova, 1951; Hazmburk, 1951; Lounské kopce, 1951; Stradonice, 1952; Kamýk u Litoměřic, 1952; Chožov, 1952). Věnoval se souběžně grafice (cyklus Hérakles) a teoretické práci. Jeho texty vznikaly především pro časopis Volné směry, jichž byl redaktorem.