o autorovi: Narodil se 12. 3. 1898 v Praze na Vinohradech a zemřel v roce 1957.
Studoval u prof. J. Bendy na umělecko průmyslové škole v Praze, poté na akademii výtvarného umění v Praze, zde byl žákem prof. V. Nechleby. V jeho žánrech je patrný obdiv pro staré mistry. Multrus je v kompozici složitější, tóny jeho barev jsou kalnější, šedavé, hnědé. Člen Jednoty umělců výtvarných ( 1924 - 1931 ) , se kterou pravidelně vystavoval. Měl ateliér v Praze nedaleko Prašné brány. Věnoval se krajinomalbě a figurální tvorbě. Realistickým způsobem zachycoval především sociální a společenské motivy. Zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze a mnoha dalších krajských i oblastních galerií.

Po obdržení cestovního stipendia Hlávkovy nadace podnikl v roce 1922 studijní cestu do Jugoslávie a v roce 1923 do Itálie, kde studoval díla starých mistrů a jak sám pravil, hledal tak základ pro svůj růst a pozdější experimentující tvorbu. Další studijní cesty (po roce 1931) podnikl do Španělska, Maroka, Německa, Rakouska a Holandska.
Oporou mu vždy bylo celoživotní přátelství s malířem Jaroslavem Malínským. Miloval hudbu a přátelil se s hudebními skladateli J. B. Foerstrem a O. Ostrčilem. Od roku 1939 se začal zhoršovat jeho zdravotní stav, měl cukrovku a dostavily se problémy s chůzí. Po roce 1953 bojoval s kombinací několika těžkých chorob a byl odkázán na život v ateliéru, kde stále pracoval a téměř nevycházel.

Při jedné z návštěv jeho bratra v umělcově ateliéru došlo k poškození komína a oba bratři byli přiotráveni oxidem uhelnatým. Josef Multrus v důsledku svého dlouhodobě špatného zdravotního stavu pak 3. ledna 1957 umírá.