o autorovi: František Kobliha se narodil 17. listopadu 1877 v Praze.
Studoval nejprve na Umělecko-průmyslové škole v Praze (1896-1899), pak v letech 1901-1905 absolvoval pražskou akademii umění u prof. Františka Ženíška. Přestože v grafice byl autodidaktem, stal se brzy uznávaným a zavedeným knižním grafikem.

V roce 1910 vznikla skupina SURSUM, jako platforma pro příslušníky druhé, mladší symbolistické generace, kam patřili Josef Váchal, Jan Konůpek, Jan Zrzavý, Rudolf Adámek nebo Emil Pacovský. Jejím členem byl i František Kobliha. Se skupinou SURSUM jako její zakládající člen a první předseda byl spojen velmi krátce (1910-1911), nicméně toto období je pro něj nejvýznamnější už proto, že byl schopen tehdy v jediném tvůrčím vzepětí vychrlit své nejpodstatnější grafické cykly dřevorytů Pozdě k ránu (1909-1910), Tristan (1909-1910), Mstivá kantiléna (1910), Máj (1910-1911), Žena (1911). Názorové neshody s mladšími členy nakonec vedly k tomu, že Kobliha ze skupiny vystoupil. Od roku 1922 byl členem SČUG Hollar, členem redakční rady jeho sborníku a v letech 1934-1938 dokonce předsedou.

Jako malíř se Kobliha neprosadil, jeho malba byla a stále zůstává málo známá, prakticky se nevystavuje a nejeví o ni zájem ani historici umění. Doménou tvorby Františka Koblihy jsou zejména dřevoryty, lepty a litografie, které vznikaly jako doprovod literárních děl autorů z okruhu Moderní revue vydávané Arnoštem Procházkou. Osobnost Koblihy od počátku spojuje nadání umělce výtvarníka a básníka. Dekadentní atmosféra časopisu Moderní revue, kam Kobliha přispíval po roce 1910 nejen grafickými listy ale i vlastními esejemi, referáty a kritikami, konvenovala v té době jeho subtilním, básnickým, melancholickým vizím, tlumočeným dřevorytovou technikou s příznačně přehnaným smyslem pro veškerý detail a podrobnost. Z prací velkého rozsahu je nutno jmenovat 10 dřevorytů k Máchovu Máji (1911), 9 listů k Tristanovi (1911) nebo 24 dřevorytů k Mstivé kantiléně K. Hlaváčka (1918). Zdroje uvádí pro léta 1911-1960 celkem 211 knižních úprav s původní grafikou, většinou tisků bibliofilských. Do tohoto seznamu nejsou zahrnuty tisky drobné a příležitostné a soubory grafických listů. Tvorba F. Koblihy byla vždy velmi ceněna jak mezi členy SČB, tak mezi sběrateli grafiky a exlibris. Tvorba exlibris úzce souvisí s Koblihovou tvorbou volné grafiky a prací pro knihu. Exlibris z roku 1905 patří mezi jeho první grafiky vůbec. Podle soupisu vytvořil celkem 429 knižních značek. V prvním období převažují náměty symbolistní, krajiny, lesní interiéry a akty, po roce 1940 si sběratelé oblíbili motivy květin. Svůj dřevorytecký styl Kobliha často uplatňoval při ztvárnění monogramů a bohatých dekorativních orámování. Hlubotisková a litografická exlibris se vyskytují sporadicky. V letech 1912-1926 vydal Kobliha šest souborů knižních značek. Po válce vznikl ještě soubor osmi listů pro sběratelku I. Novákovou (1948) a v roce 1953 soubor květinových exlibris. V průběhu padesátých let Koblihovo tvůrčí nasazení ochabuje, autor je nakonec čím dál tím víc osamocen, izolován. V závěru života pracuje již jen pro několik nejvěrnějších přátel a pro sběratele nebo byla čas od času vydána jeho bibliofilie.

Posledních deset let svého života prožil František Kobliha v materiálním nedostatku a za okázalého nezájmu oficiálních míst. Teprve v květnu 1962 mu bylo za zásluhy o české výtvarné umění propůjčeno státní vyznamenání „Za vynikající práci".

František Kobliha zemřel 12. prosince 1962.